Vondráčková: Vím, že nejsem kráska!

22. června 2008 v 18:38 | B.A.R.Č.A. |  Články & Novinky
K sedmadvacetileté Lucii Vondráčkové se docela dobře hodí přídomek multifunkční. Její pole působnosti je totiž opravdu široké. Přesto je ale hlavně zpěvačkou a herečkou. V exkluzivním rozhovoru na sebe prozradila čeho se bála, když přebírala bronzového slavíka, s čím si jako malá hrála a také proč nebere role v seriálech.
V loňském roce vám vyšlo nové CD s názvem Pelmel, které je vyloženě pelmelem vašich hitů od roku 1993 až do roku 2006. Fanoušci si jistě přijdou na své. Kterou píseň byste ale doporučila, aby si jako první pustil ten, který vaši tvorbu nezná?
To by záleželo, jestli má radši folkovější nebo tanečnější scénu. Obě hudební možnosti se od začátku naší tvorbou linou jako červená nit. Takže těm, co mají radši kytarovky určitě Lásku na 100 let a Santa Fé. Ty mám moc ráda. A tanečnější týpky bych poslala do klubu, kde je hafo lidí a pustila nějaký remixy z poslední doby. Třeba Markytánku. Ta je nabíjející.
S vervou sobě vlastní se podle všeho naplno věnujete zpěvu, herectví, dabingu, studiu, tanci, cestování, chůzi, četbě, dobrému jídlu, rodině, přátelům... Vynechala jsem něco?
To nejde stihnout všechno najednou. Všechno pěkně přiměřeně, přiměřeně. A když je hotovo, tak zabouchnu dveře a jdu s kámošem do kina. Teď se třeba těším na Willa Smithe. Toho mám ráda, protože má rád sci-fi.
Kdy si takzvaně dobíjíte baterky?
O Vánocích přece. :-) A pak taky na cestách s Intactem. To je moje energetická inspirace. Jedu pryč a problém, který se zdál neřešitelný, je najednou po příjezdu zpátky jako prkotinka. Každá cesta ven dává nadhled. Stačí jet třeba na půldne na Karlštejn.
Čím se cítíte být víc? Herečkou, nebo zpěvačkou?
Myslím, že se to konečně propojuje. Ale trvalo to. :-) Někdo říkal, že trpělivost růže přináší. Řekla bych, že taky určitou harmonii a klídek. Nic neuteče.
Jste čerstvou držitelkou bronzového Českého slavíka. Co jste si jako první pomyslela, když vyhlásili vaše jméno?
Že určitě zakopnu. Když ne cestou na jeviště, tak na té stezce zpáteční. Byl to pro mě ten nejrychlejší a zároveň nejdelší okamžik večera.
S vaší tetou Helenou Vondráčkovou nejste v kontaktu kvůli rodinným sporům. Dokážete si představit situaci, která by dala vás dvě dohromady?
To nevím.
Cítila jste zadostiučinění, když jste si uvědomila, že jste Helenu Vondráčkovou porazila v prestižní anketě?
Ne. Na tohle jsem nemyslela. Přemýšlela jsem, kolik práce tomu všemu předcházelo.
Se svými rodiči tvoříte pracovní tým. Společně pracujete na vašich deskách. Kdo má v téhle trojici hlavní slovo??
Click na celý článek

To je triumvirát! :-) A já funguju jako takový motor. Nastartuju nápady a pak se pokouším strhnout i ty ostatní. Když jsou nezajímavý, tak se nerozvíjí. Když je to něco, co nás všechny zaujme a baví, tak je to jak lavina a jedeme bez odpočinku. A pak je spousta těch, kteří nám v těch dalších fázích pomáhají.
Máte mladšího bratra Davida. Byl váš sourozenecký vztah vždy bezproblémový? Kvůli čemu jste se třeba dokázali pohádat a "na co" jste si jako děti nejraději hráli?
Oba jsme milovali Lego. To je geniální hra. David pak přešaltoval na šachy a tam už jsem se nechytala a začala ho jen obdivovat. Skvěle mu to pálí. A oba hodně rádi tancujeme. Sem tam z něj mámím nové kroky. Má totiž v sobě hodně originální databanku nápadů.

Líbí se mi Marek Eben

Není vás moc vidět v Čechách tolik populárních seriálech. Kromě čtvrté řady Nemocnice na kraji města, která se teprve připravuje, jste nikde jinde nehrála. Proč? Nedostáváte nabídky tohoto typu, nebo vás hraní v seriálech neláká?
Chtěla jsem si počkat na roli, u které si budu stoprocentně jistá, že je na mě jak ušitá. Že je výzvou a že se budu těšit na každý natáčecí den. To se stalo. Hlavně díky skvělým lidem a profíkům, kteří na Nemocnici pracovali. Ten tři čtvrtě rok s nimi uběhl jak týden.
Na co se vy osobně nejraději podíváte v televizi?
Mám ráda pořad Na Plovárně. Líbí se mi, že se Marek Eben skvělými otázkami dostane vždycky k jádru profesního života každého svého hosta. A taky se mi líbí, jak jsou často jeho hosté překvapení, že se jich konečně zeptal někdo na věc, nad kterou se musí zamyslet a nemají ji stokrát zopakovanou z minulých rozhovorů. Je to daleko dobrodružnější cesta. Pro ně i pro diváka.
Na svých stránkách lucievondrackova.cz doporučujete svým fanouškům mimo jiné, aby shlédli film Ďábel nosí Pradu. Čím vás tento snímek zaujal?
Scénář je brilantně napsaný a úžasně tenhle film obsadili. A tak trochu to asi beru i osobně. Taky nechci být součástí toho hyper módního kolotoče. Ono to člověka provokuje a někdy rozesměje a nakonec si stejně dělá co chce. A ne co mu diktuje nějaký časopis.
Spolupracujete s tandemem manželů Landových. Účinkujete v jejich muzikálu Tajemství a také jste dostala roli ve filmu Mirjam Landa Kvaska. Daniel Landa je brán jako kontroverzní osobnost. Jaký názor na něj máte vy?
Zajímá mě jeho tvorba. Texty a písničky. Taky se mi líbí, že jede na víc frontách. Nesází všechno na jednu kartu a rozšiřuje obzory svý práce. S Mirjam jsou dobrej tým.
Některé herečky mají své vysněné role, máte to tak i vy? Existuje role, kterou byste si ráda zahrála?
Ta se mi splnila právě v Kvasce. Chtěla jsem si zahrát ve filmu, kde bude důležitá muzika a bude se tam hodně tancovat. Pro takový filmový projekty mám slabost. A z těch divadelních? Ty ke mně vždycky přijdou ve správnou dobu. Když do nich vyrostu. :-)
Často cestujete. Na které místo se ráda vracíte a kam už byste raději znovu nejela?
Nádherný to bylo třeba v Hamburku. Bydlela jsem přímo u přístavu a denně viděla ty obr lodě, veliké jak Titanic. Tam v tom malým modrým pokojíčku jsem přišla na to, že se nejlíp naučíte cizí jazyk, když čtete a čtete. Hlavně dětský knížky. To pro mě byl objev roku. Tak jsem začala pátrat po těch vtipnějších a objevila Roalda Dahla. To byl génius!
Jste spíš samotářka, nebo vám vyhovuje neustálý ruch kolem vás?
To i to. Po koncertu, kde je hodně lidí a energie jak blázen potřebuju totální samotu. Aspoň na dvě hoďky. A pak už zas do života. :-)
Co vás dokáže rozčílit? A čím se pak uklidňujete?
Nemyslím, že bych se nějak rozčilovala. Spíš jsem někdy taková smutná. Když třeba slyším štěkat psa z prázdného cizího bytu.
Který pokrm umíte připravit tak, že se ostatním sbíhají sliny?
To je pro mě naprosto neřešitelná otázka. Vybavuju si spíš všechno, co jsem v kuchyni popletla a zapatlala. Nejvíc asi u mě kamarádům chutnaj esíčka. Ty mi jdou. :-)

Nikdy nic neplánuju

Otázkou na partnera vás nebudu trápit, ale přece jen mě zajímá, jak si vás muž získá?
Když se nechová předvídatelně. Ale nesmí to s tím podivínstvím přehnat. To mě pak přestane bavit. Asi se to týká víc holek, ne jen mě.
Nestává se vám, že se vás muži bojí, že mají strach, že vedle vás neobstojí?
Kluci v Čechách nemaj strach. A ti venku zas ani páru o tom, že mě někdo tady u nás zná. :-) Takže se to vynulovává. Nemám s klukama trable a oni se mnou jenom někdy. :-)
Co nejšílenějšího jste kdy kvůli partnerovi udělala? A co byste rozhodně nikdy neudělala i kdyby vás o to přítel žádal?
Asi už bych nepřeplavala bazén s očima pod vodou otevřenýma. Dávaj tam teď nějak víc chlóru. :-) Jinak jsem celkem dobrodruh... Já vím... to jste asi nechtěla slyšet. Ale o vztazích moc mluvit nedovedu, tak se mě prosím radši zeptejte na něco jiného.
V minulosti jste radikálně změnila účes. Proč? Plánujete opět návrat k dlouhým vlasům?
S vlasama nikdy moc nic neplánuju. Ten radikální střih taky nebyl naplánovaný. Nechávám se překvapovat okolnostmi a rolema. Každá si žádá jinej typ holky, takže se měním podle toho. Teď v Nemocnici na kraji města jsem byla taková a v dalším projektu budu maková. :-)
Jste parádnice?
Nakupování mě moc neba. Je toho všude tolik. Takže nakonec stejně vždycky skončím v Luxoru někde mezi sekcí novinky a bestsellery. Tam je fajn. :-)
V čem se sama sobě nejvíc líbíte?
Spíš vidím všechny ty chyby. Nejsem žádná kráska. Když někdy náhodou vystupuju na módní přehlídce, tak se cítím jak pidižvík na cizí planetě. :-)
Děláte si hlavu z různých rubrik, kde kdosi komentuje oblečení známých osobností? Všimla jste si, že vy většinou nejste moc chválená...
Jednou po mně chtěli, abych takhle hodnotila ty druhé. Ráda dělám rozhovory do časopisů o svý práci a celý ten kolotoč kolem desky mě vždycky baví. Ale hodnotit práci, nebo cestu někoho jiného bych si nikdy netroufla. A oblečení? Copak já vím, jak se člověk ten den cítil? Proč měl chuť si vzít zrovna tohle a ne něco jiného? To je přece každého věc. Radši si hledím svýho a nazpívám třeba novou písničku. To mě baví.
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Jít si tak jako doteď krok za krokem. Ta pracovní cesta mě moc baví, tak v ní budu pokračovat. Dokud bude bavit posluchače a dokud půjdou po té cestě se mnou.
A jak se vidíte za třicet let?
Takový dalekohled nemám. :-)
A nakonec bych ráda dala prostor vám. Co byste chtěla sdělit svým fanouškům?
Fanouškům nechávám ráda vzkazy na svých stránkách. Ale všem těm, co četli tenhle rozhovor, přeju co nejpovedenější rok 2008 a mám pro vás jednu větu. Dneska jsem ji našla v jedný chytrý knížce. S jakým člověkem se stýkáme po většinu dne, takovým se zaručeně sami staneme. Tak ať potkáváte hlavně ty, co jsou fajn! :-) Lucka
*Zdroj:bleskove.aktualne.centrum.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Billie-Sbéčko Billie-Sbéčko | E-mail | Web | 23. června 2008 v 8:35 | Reagovat

No ona je krásná teda aspon podle mě no ale když si to o sobě myslí co už

2 The-resi@ The-resi@ | E-mail | Web | 24. června 2008 v 20:20 | Reagovat

Jí to tak připadat nemusí, záleží na ostatních :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.